simanova - O vztazích

Každý vidíme svět svýma očima.

Thu, 22 Oct 2026 18:19:00 +0000

Každý vidíme svět svýma očima. Takovýma, které nikde jinde nejsou. Můžeme si spolu povídat. Učit se různé pohledy na naše okolí i nás samotné.

Každým okamžikem zažíváme nové postřehy. Učíme se rozpoznávat instinkty, vize, iluze. Zpracováváme je do vlastního příběhu.

Mezi lidmi poznáme, kým jsme. Zjistíme, co nám jde, kam nás to táhne a kde jsme správně. Najdeme správné otázky i odpovědi. Uvidíme smysl toho, co všechno se muselo stát, abychom byli zrovna tady a teď.

Nebojte se říci i to, za co se stydíte. Možná před vámi stojí člověk, který zrovna na tuhle informaci čeká.

Cesta je. Hledejte, najdete. Nebo mi napište 💖 🌍 🌻

Můj dojem tvoří má duše, ne tělo.

Fri, 09 Oct 2026 15:00:00 +0000

Zahlcená a utlačovaná duše bude hledat důvody svého nepohodlí v nedokonalostech vlastního těla. Bude hledat kolem sebe: "Proč se na ni druzí mračí? Proč ji nepřijímají takovou, jaká je? Proč na ni útočí nebo ji naopak nevidí?"

Snadno tak dušička upadne do skepsí. Bude se držet stranou. Propadne neustálému zdokonalování. Zavře se do samoty, ze které je těžkého návratu.

Každý v sobě máme to zářivé světýlko. Jen mu občas něco brání svítit. Jak vidíme své tělo odráží dojem našeho nitra - vrásky, oči, břicho, zadek, shrbená záda. Připadají nám nedokonalé. Něco jim schází nebo přebývá. Avšak zdání někdy klame.

Když odhodím zátěž, promění se můj osobní dojem. Okolí složí zbraně. Má lekce je pochopena a mohu jít dál. Svět kolem nás nám neustále dává indicie, jak se zbavit tíhy, která nás oslabuje. Stačí se nebát. Přijetím své duše, přijmu své tělo. Promění se. Bude nádherné, moje.

Cesta je. Hledejte, najdete. Nebo mi napište 💖 🌍 🌻

Pomatení mysli

Wed, 23 Sep 2026 09:23:00 +0000

Pomatení mysli

K objevování patří i to, že se člověk občas ztratí. Nabyde nové zážitky a zkušenosti. Přestože může působit zmateně, nakonec v tom zmatku najde všechno, co potřebuje.

Zmatení mysli je důležitou součástí našeho učení. Kdyby se nám občas nezamotala hlava, těžko bychom opustili to, co máme tolik zažité a možná nám nevědomky škodí.

Zmatení vzniká z intenzivního překvapení. Šokem i nenápadně. Náhle nebo postupně. Probudí se v nás nová emoce, která rozpoutá vnitřní bouři. Šok, zahlcení, vykořeněni, pomatení, pobláznění, zamilovanost, vztek, výčitky, obviňování, lítost či zoufalství, že vůbec netušíme, co s tím.

Tady hraje důležitou roli čas a odpočinek. Potřebujeme nasbírat dostatečné množství dat, zorientovat se. Prožít ty emoce, aby mohly odeznít. Pokud už se to vydržet nedá, řešení je na dosah.

Protože žádné zničehonic není, jednoho dne do sebe všechny dílky zapadnou. Pochopení vede k uvolnění a uvolnění k uzdravení.

Cesta je. Hledejte, najdete. Nebo mi napište 💖 🌍 🌻

Od myšlenky k iluzi

Thu, 10 Sep 2026 06:24:00 +0000

Na vztahu je největší výzvou to, že jsou na něj potřeba dva.

Potkáváme druhé, abychom se od nich učili. Ani ne tak o nich samotných, jako sami o sobě.

Každý člověk, kterého potkáme v nás vyvolá reakci. Příjemnou, nepříjemnou smíšenou, pokaždé jinou a důležitou. Nese nám zprávu o tom, co máme pochopit. Ať už teď nebo v budoucím čase.

Je-li vyvolaná reakce silná, spustí se kaskáda emocí, prožitků a myšlenek o tom, co to má znamenat. Chceme pochopit. Pátráme.

Od myšlenky k iluzi vede kratičká cesta, proto není divu, že občas zbloudíme. I iluze skrývají vzácné odpovědi. Umí nás pořádně vymáchat.

Skrze iluzi si pak uvnitř sebe prožijme to, co má být prožito. Jiným způsobem by se nám to nepovedlo. Ve chvíli, kdy je lekce u konce, například tím, že dál už se to vydržet nedá, jsme připraveni uvidět pravdu. Sednout si s tím, kdo v nás reakci spustil a zjistit, jak se věci mají ve skutečnosti.

Časem a cennou praxí se naučíme iluze rozpoznávat v kratším čase. Nabydeme klid a jistotu. Ať se stane cokoli, dokážeme projít hurikánem vlastních prožitků.

Vždy nám zůstává ta možnost potkat se a popovídat si s tím, kdo v nás reakci vyvolal. Abychom zjistili, že není nakonec vše tak zlé, jak se na první pohled zdá.

Cesta je. Hledejte, najdete. Nebo mi napište 💖 🌍 🌻

Nadání

Thu, 03 Sep 2026 07:21:00 +0000

Čím větší nadání máš, tím více času ti zabere pochopit jeho skutečný význam.

Říká se, že ve chvíli, kdy dokážeme dohlédnout na konec svého života, začne nás zajímat jeho smysl. Přestaneme honit majetky a podíváme se dovnitř. Proč jsme tady? Jaky to má smysl? Proč se nám to všechno muselo stát? Ve chvíli, kdy prozřeme, všechny dílky do sebe zapadnou.

V ten moment je mozaika kompletní. Už víme, kam směřují naše kroky. Tudy máme jít, i když možná zatím nechápeme proč. Přestaneme prýštit energií do všech stran a vnímáme fokus "Tudy. Tam jsem dobře."

Své nadání poznáme podle toho, že nás jeho naplňování nic nestojí. Vše jde samo. Dobíjí nás energií a musíme se hlídat, abychom nepřetáhli. Protože je to něco, co milujeme a lásce se těžko říká Ne.

Ve chvíli, kdy svůj talent objevíme, jsme připraveni ho začít žít, pokud chceme. Objeví se pocit radosti, lásky a naplnění. Spokojenosti a úlevy, že jsme to dali.

Pokud vám v životě pocitově ještě něco schází, nezoufejte. Možná je to větší, než jste kdy doufali a čeká to na svou chvíli.

Cesta je. Hledejte, najdete. Nebo mi napište 💖 🌍 🌻

Držení vzpomínek

Tue, 11 Aug 2026 15:29:00 +0000

Pochopení vzpomínek nám pomáhá zahladit emoční stopy. Každý člověk, kterého potkáme nám nese důležitou informaci. Lekci, kterou se máme naučit, abychom se stali zkušenějšími, moudřejšími, odolnějšími.

Pochopíme-li lekci za pochodu, je nám vzniklá vzpomínka příjemná. Vše jde hladce. Život příjemně plyne.

Pokud nám však význam proklouzne mezi prsty, zanechá v nás emoci, ke které se v myšlenkách stále vracíme. Přemítáme, co to mělo znamenat? "Co se to stalo a proč? Proč je mi divně?" Mysl hledá uspokojující vysvětlení, aby našla klid a úlevu. Hledá hlubší souvislosti. Vrací nám vzpomínky, o kterých naši hybatelé nemají ani tušení. Ti si řeší zase své záležitosti. Plavou ve svých hlubinách. Netuší, co v nás zanechávají. Často jsou součástí našeho příběhu nevědomky.

Někdy mám nesou jen nějakou zprávu k zamyšlení. Jindy provokují naše vnitřní slabiny, kterým jsme konečně připraveni čelit. V obou případech jsou důležití a bez nich bychom se neposunuli dál.

Každý člověk je jiný. Co je výzva pro nás, druzí přejdou bez povšimnutí. Nemá význam stále dokola druhým vyčítat. Nemusí tušit, že a jak v nás bouře vznikla. A už vůbec, kudy z ní ven. V tom jsme každý jedinečný.

Ve chvíli, kdy pochopíme, tlak se rozplyne. Vzduch je lehčí. Snáze se nám dýchá. Vzpomínky nás již nevysilují...

Cesta je. Hledejte, najdete. Nebo mi napište 💖 🌍 🌻

Je něco, co ve Vás dodnes zahnívá?

Transformační energie

Wed, 05 Aug 2026 14:09:00 +0000

Transformační energie je síla, která nás vede skrze prožitek do vyšší vyspělosti. Některé kultury pro ni pořádají speciální přechodové rituály. Málokdo si ale všimne, že jimi prochází i během všedního dne.

Vztek, zlost, žal, vzdor, hluboký pláč, trýznění, stesk, truchlení jsou ty emoce, které, ač se mohou zdát nepříjemné, jsou velmi účinné. (Na druhé straně to může být silná zamilovanost, euforie, pomatení, drive..)

Transformační energii poznáme jako extrémní emoci, která je tak silná, až fyzicky bolí. Kolikrát myslíme na konec, že tohle už se vydržet nedá. Dokáže zesílit do nesnesitelnych stavů, bolesti, utrpení, sebelítosti, uzavřenosti, depresím, zhroucení se do sebe sama. Dovede nás do samotného nitra, kde nám nikdo nepomůže. Aktivuje pocit bezvýchodnosti a myšlenky konce. Jejím záměrem je být vnímána a pochopena. Po splnění úkolu povolí.

Vibrace do nepříjemných stavů nás odpojují od reality a vnějšího světa. Soustředí veškerou pozornost dovnitř, abychom měli dostatek energie ustát vše, co tam najdeme. Pokud o této možnosti nevíme, poleká nás. Nevíme, co se děje. Chceme situaci řešit. Tu vibraci ztišit. Hledáme pomoc v okolí, ale jakoby jí nikdo nerozuměl. Nenajdeme-li, je velmi snadné utlumit ji například alkoholem či léky.

Ale tím ona nezmizí. Na chvilku nás nechá odpočinout a pak zaduje znovu. Chce být pochopena. Vede nás k vyšší transformaci sebe sama, k pochopení souvislostí, příčin a následků.

Důležité je nebát se té síly. Zprvu ji jen pozorovat a nechat pracovat. Strach proces zpomalí stejně jako nám pomůže získat čas, dokud nebudeme připraveni.

Dualitou se učíme růst. Jedno bez druhého ztrácí smysl. Jak hluboko si dokážeme sáhnout, tak vysoko se podíváme. A nakonec vše své vysvětlení má.

Cesta je. Hledejte, najdete. Nebo mi napište 💖 🌍 🌻

Odpustit?

Mon, 03 Aug 2026 13:30:00 +0000

Součástí učení jsou nečekané chvíle a události, které nás zaskočí. Křivda, trauma, urážka, ponížení, podraz mohou vzniknout během vteřiny. Cíleně i nevědomky.

Neovlivníme to, co se nám děje, ale jak se k tomu postavíme. Naše okolí netuší, kde máme slabiny. Učí se je poznávat společně s námi. I my jsme součástí jejich příběhů. Často mají dostatek práce sami se sebou, natož aby si všimli, co způsobili nám. Naše zranění si kolikrát nepamatují.

Máme na výběr. Můžeme zraňující situace pochopit, přijmout a povyrůst. Nebo v sobě držet ten vztek a lítost. Ty nám budou zahlcovat kapacitu a bránit novým zážitkům.

Neodpuštěním držíme druhého v hanbě. Nevážíme si ho. Opovrhujeme. A vymýšlíme důvody, za co ho nemůžeme milovat. Utíká tudy neskutečné množství energie. Ta pak chybí jinde. Všichni máme dostatek sil. Jen nám je občas něco ubírá.

Cesta je. Hledejte, najdete. Nebo mi napište 💖 🌍 🌻

Hluboká láska spojuje

Mon, 03 Aug 2026 13:27:00 +0000

Známe ji u filmů, z pohádek. Cítíme ji tam někde uvnitř. Víme, že existuje. Víme o ní a doufáme, že rozkvete.

Má čarovnou moc. Umí hojit rány, dodávat sílu, řešit konflikty. Avšak úsilím k ní cesta nevede. Kdo ji chce poznat, čeká ho trnitá cesta skrze překážky, které na ni vrhají stín. Trpělivost a odvaha překonávat bolest nás dovedou přesně tam, kde chceme být.

Každou chvílí kolem nás prochází vodítka, indície, záchytné body. Kdo hledá, uvidí je. Ostatním proklouznou mezi prsty, dokud nebudou připraveni.

Co ti brání pustit druhé k sobě blíž? Čeho se obáváš?

Cesta je. Hledejte, najdete. Nebo mi napište 💖 🌍 🌻

Nekřič a všechno se dozvíš.

Fri, 03 Jul 2026 22:20:00 +0000

Naše osobní zážitky formují naše automatické reakce. K čemu jsme od malička postrkovaní, to v dospělosti považujeme za normální, běžné, vyžadování hodné.

Křičení, vztekání, vynucování po mém, hrubé sugesce, hledání viníka, poslední slovo. To všechno jsme okoukali. A to všechno překazí a zkresluje osobní realitu.

"V ní je chyba. To ona nechce mluvit. Říká, že jsem jí v tom nechal, ale to já nevidím. Tak v čem má ten problém?"

Skrze vlastní zahlcení nevidíme, co máme přímo před nosem. Neslyšíme vyžadované odpovědi. Chybí na ně místo. Bojíme se přiznat chybu v obavě (z trestu, ponížení, zesměšnění), kterou nám zasela výchova okolím.

Kvůli zaběhlým vzorcům nám utíká podstatné mezi prsty. Přitom někdy jen stačí utišit tu vnitřní vzpouru a začít poslouchat. Na každém šprochu, pravdy trochu.

Cesta je. Hledejte, najdete. Nebo mi napište 💖 🌍 🌻