Odpustit?
Hluboká láska spojuje
Nekřič a všechno se dozvíš.
Duchovno nevymyslíš. Je potřeba ho prožít.
Já tě nepoznávám.
Když to vidíš, můžeš to zahodit.
Negativní emoce jsou cestou ke svobodě.
Jednej tak, aby ses nemusel/a omlouvat.
Já a děti. Ty a děti. My jako rodina.
Já. Ty. My.
Náročná období nás učí improvizovat.
Neopětovaná láska
Neopětovaná láska je pastička, která nás chytne a pustí až tehdy, kdy pochopíme její lekci.
"Potkala jsem člověka, který mě od prvního okamžiku fascinoval. Úplně mě chytil za srdce. Z každým jeho slovem jsem mu propadala a stále více nemohla uvěřit, že bychom toho měli tolik společného. Budil ve mně dojem, že on je ten pravý a budeme si skvěle rozumět po všech stránkách. Cítila jsem, jak se mi zhmotňují růžové brýle a bylo to silnější než já. Problém, ale nastal v okamžiku, že já jsem pro něho byla úplně cizí a on neměl důvod se mnou kontakt nasazovat. Vůbec netušil, jakou bouři ve mně vyvolal."
Lidé, které potkáváme, jsou jako impulsy k pochopení sebe sama. Brnkají na naše silné i slabé stránky, které jsme právě připraveni uvidět a rozřešit. Mají s námi v jádru něco společného. Čím silnější emoci ucítíme, tím větší proměna a vysvobození nás čeká.
Růžové brýle nám pomáhají překonat tu emoční bolest spojenou s naší výukou. Dávají nám odvahu pokračovat, vzbuzují iluzi lepšího světa, eliminují osamělost a mávají rukou nad těmi, kteří nás přišli varovat.
Aby proměna byla dokončena, potřebujeme si zkoušku prožít ve vší emoční intenzitě, a to vyžaduje čas. Ve chvíli, kdy se učíme, nevidíme. Prožíváme a sbíráme zkušenosti, abychom pochopili a nabrali sílu pro nový začátek. Pak se růžové brýle rozplynou a zjistíme, jak to bylo doopravdy. Pleskneme se do čela "Boha jeho, co jsem si myslel/a". A v ten moment je mise splněna. 
Neopětovaná láska končí zklamáním, pokud jsme lekci nepochopili a umí v nás vzbudit iluzi, že nás nikdo nebo někdo nemá rád.
Důležitou poznámkou je, že druhá strana není schopná za vás tyto emoce vyřešit. Ona totiž netuší, co se ve vás děje a proč se na ni zlobíte. To je váš svět, vaše nitro, váš vývoj.
Cítíte-li silnou emoci, která vám nedá spát, podívejte se do ní. Možná uvidíte přesně to, co potřebujete. Se souvislostmi a hlubším pochopením vám ráda pomohu v regresní terapii.
Hledejte, najdete. Nebo mi napište.
Nic není dogmatické.
Střet s manipulátorem
Potkala jsem člověka, který se tvářil, že mi má co předat. Imponoval mi, přitahoval mě. Uměl něco, co jsem se chtěla naučit. Slíbil rovnocenný vztah, podporu, sounáležitost, něco co jsem doposud nepoznala. Měla jsem pocit, že před ním mohu být sama sebou. Nemusím schovávat své dary a mohu prožívat náš společný čas naplno, bez omezení.
Bylo mi zvláštní, že člověk jeho zaměření si co pár dní stěžuje, jak má všeho moc, partnera na nic a život je těžký. Postupně jsem tak začala odhalovat jeho temné stránky a slabá místa. Cítil to. A začala mu být má pozitivní energie nepříjemná. Tma se bojí světla, nikoli světlo tmy.
Podrobila jsem ho přímé konfrontaci a chtěla znát jeho pohled na mou osobu. Můj záměr se o sobě něco dozvědět se změnil po pár větách na jeho sebelítostivý proslov plný obhajoby sebe samého. V návalu emocí mi prozradil, že se mě o žádnou pomoc nikdy neprosil, silné pouto necítí a chorobná jsem já.
Sebelítost je jedním z nástrojů manipulátorů. Dokáže zakrýt pravou podstatu a schovávat třeba i to, že se jim dobře daří. V praxi už jsem se setkala s manipulací hecováním, chválou, poměřováním, ponižováním, přehlížením, srovnáváním, vyhrožováním, výsměchem, velebením, zastrašováním a k dnešnímu dni i sebelítostí.
Pud sebezáchovy je stále silnější než lidské pouto a pocit ohrožení provokuje strach na podvědomé úrovni. Osvobozením od jeho vlivu vnímám silnější pocit vlastní sebehodnoty a důvěry v sebe a svou práci. Jsem šťastná, že jsem tuhle životní lekci prokoukla už za čtyři měsíce. Byly plné bolesti a nových pocitů, které jsem dříve nezažila. Dnes vím a jsem přesvědčená o tom, že si svou cestičku dokáži prošlápnout sama a bez lákadel.
Člověk je od přírody šťastný.
Vznik traumatu
Mozek v momentu překvapení vyšle signální molekuly ke žlázám s vnitřní sekrecí, aby pozměnily produkci hormonů a navodily nouzový stav. Dojde tak k narušení přirozeného chodu těla, které pocítíme špatnou náladou, skepsí, marností, smutkem, zklamáním, sebedestruktivními myšlenkami, ztrátou chutě do života či absolutní osamělostí. Trauma může vzniknout například podvedením, zradou, zneužitím, nevolí, špatným zacházením u porodu či při úrazu.
Odhalením příčiny získá mozek informaci, že cesta je. Ukončí nouzový stav, obnoví samohojivé procesy a vrátí se zpět ke své přirozené funkci. Tlak se rozpustí a přijde úleva. Pochopíme, že vše do sebe zapadá a žádné zničehonic není. Uvidíme, co teď a co pak.
Nevěra
Nevěrou člověk utíká od emocí, kterým nerozumí. Neví, kudy kam. Chybí mu síla, odvaha přiznat se partnerovi a vyložit karty na stůl, že není šťastný. V jiném případě zkrátka neví, co se stalo, že už to není jako dříve. Takový stav může nastat při velkých změnách - narození dítěte, úmrtí blízkého přítele, po svatbě, změně zaměstnání, u žen v přechodu, u mužů v krizi středního věku.
Co tedy s tím dál? Stalo se. Jak se říká: "Před láskou klekni." Milujete se? Chcete spolu být? Pokud ano, je to vaše. Pokud ne. Chci na sobě pracovat, pochopit souvislosti? Omluvit se rodině a využít tu zkušenost k upevnění rodinných vztahů? Znám muže, kterému se poučení povedlo a je dnes manželem a otcem roku, který se za svou rodinu bude rvát. Je to o lidech.
Nevěrní lidé se přitahují. Je to specifické hejno vran, které k sobě sedá. Funguje tady pečlivá karma. Pokud podvedu, pravděpodobně se mi to vrátí. Z poradny: Ženatý muž podvedený v prvním manželství podvedl současnou manželku s vdanou ženou. Manžel vdané ženy poté přiznal tajný poměr v práci. A manželka? Byla nevěrná jako náctiletá tehdejšímu příteli, kterému zlomila srdce. Skóre srovnáno. Kruh se uzavřel.
Cesta je. hledejte, najdete. Nebo mi napište.
Špek je jen nezpracované trauma.
Testováno na lidech. Ověřeno v mé praxi po mnoho let. Pokud si v sobě nosíme něco nezpracovaného, vytvoříme si kolem těla krustu, která nám dává pocit ochrany před světem. Tělesný tuk má schopnost uchovávat informaci o prožitém traumatu. Je-li trauma vyřešeno, špek zmizí. Máme-li obezitu v rodině, pravděpodobně si předáváme rodové vzorce i s rodinnými recepty. Následující řádky se týkají zdravých lidí bez zjevné diagnózy.
Pokud se nemůžeme zbavit nějakého špíčku i přes všechny diety, možná v sobě v hloubce nosíme něco, co chce být vyřešeno. Nabízí se první otázka:
"Proč jsem vlastně přibral/a?" Přejídání je ověřenou metodou ke zklidnění. Připomíná nám ten slastný pocit u maminky v bříšku, kde jsme nic nemuseli a vše se vyřešilo samo. Získáváme tím informaci: "Neboj, máma je tady. Už je dobře." Proto se v panice jako první pomoc podává deka, oslazený teplý nápoj nebo čokoláda.
Druhou otázkou je: "Co nemohu strávit, propustit? Co si stále nosím s sebou?" Doslova. Mohou to být má osobní trápení nebo generační traumata od maminky, babičky... Vše se počítá a jestli se vám nedaří zhubnout ani při dietách, příčina bude někde hlouběji.
Děti jsou naším odrazem
Děti nás pozorují neustále a nejvíce v okamžiku, kdy jim nevěnujeme pozornost. Ukládají si dovednosti o chodu domácnosti, komunikaci s partnerem i s rodinnými příslušníky, telefonování, argumentování, čtení knihy, sledování obrazovky, chození na záchod, osobní hygieny i usínání. Vzpomínky si pak v pravý čas vybaví. Někdy jim zachrání zadek, jindy pěkně zamotají hlavu.
Pokud se obáváte, jakého partnera vám děti jednou přivedou, podvědomě cítíte, že jste se před nimi nezachovali vždy správně. Nastavte si doma takovou atmosféru, kterou jednou budou děti hledat tam venku. Ve které vám bude všem dobře. Pak se vaše obava rozplyne a nahradí ji bezmezná důvěra, že vše dobře dopadne.
Závislosti
Naše tělo je od přírody vybaveno vším, co potřebuje. Každý člověk umí být šťastný, jen mu v tom štěstí ledacos překáží. Úkolem každého z nás je najít překážky, pojmenovat je, propustit, uvolnit se, a tím se osvobodit. Začít odznovu novou etapu. Kdykoli.
Za kousek lásky šel bych světa kraj. Dítě, které lásku nepoznalo, se ji bude snažit z rodičů vyrazit, co mu síly a rozum stačí. Nejprve po dobrém - prosbami, smlouváním, žadoněním, kňouráním, pláčem, histerií, a poté přitvrdí. Přijdou problémy ve škole, konflikty, násilí, agrese, párty, toxické a jednorázové vztahy, sklony k sebedestrukci, alkohol, kouření, atp., v kreativitě se meze nekladou. To vše páchá v emoci, že už nemá, co ztratit. V dospělosti pochopí, že veškeré snažení o vyražení pozornosti rodičů bylo marné a dosytit se láskou může i on sám. Třeba díky dobré terapii.
Závislost může být i emočního původu. Pochvala a uznání jsou jedny z nejčastějších, které když neprohlédneme, dokáží nám pěkně zahltit život. Honíme se pak jako psi za vlastním ocasem, i když o to druzí třeba ani nestojí.
