Neopětovaná láska je pastička, která nás chytne a pustí až tehdy, kdy pochopíme její lekci.

"Potkala jsem člověka, který mě od prvního okamžiku fascinoval. Úplně mě chytil za srdce. Z každým jeho slovem jsem mu propadala a stále více nemohla uvěřit, že bychom toho měli tolik společného. Budil ve mně dojem, že on je ten pravý a budeme si skvěle rozumět po všech stránkách. Cítila jsem, jak se mi zhmotňují růžové brýle a bylo to silnější než já. Problém, ale nastal v okamžiku, že já jsem pro něho byla úplně cizí a on neměl důvod se mnou kontakt nasazovat. Vůbec netušil, jakou bouři ve mně vyvolal."

Lidé, které potkáváme, jsou jako impulsy k pochopení sebe sama. Brnkají na naše silné i slabé stránky, které jsme právě připraveni uvidět a rozřešit. Mají s námi v jádru něco společného. Čím silnější emoci ucítíme, tím větší proměna a vysvobození nás čeká.
Růžové brýle nám pomáhají překonat tu emoční bolest spojenou s naší výukou. Dávají nám odvahu pokračovat, vzbuzují iluzi lepšího světa, eliminují osamělost a mávají rukou nad těmi, kteří nás přišli varovat.

Aby proměna byla dokončena, potřebujeme si zkoušku prožít ve vší emoční intenzitě, a to vyžaduje čas. Ve chvíli, kdy se učíme, nevidíme. Prožíváme a sbíráme zkušenosti, abychom pochopili a nabrali sílu pro nový začátek. Pak se růžové brýle rozplynou a zjistíme, jak to bylo doopravdy. Pleskneme se do čela "Boha jeho, co jsem si myslel/a". A v ten moment je mise splněna.
Neopětovaná láska končí zklamáním, pokud jsme lekci nepochopili a umí v nás vzbudit iluzi, že nás nikdo nebo někdo nemá rád.

Důležitou poznámkou je, že druhá strana není schopná za vás tyto emoce vyřešit. Ona totiž netuší, co se ve vás děje a proč se na ni zlobíte. To je váš svět, vaše nitro, váš vývoj.

Cítíte-li silnou emoci, která vám nedá spát, podívejte se do ní. Možná uvidíte přesně to, co potřebujete. Se souvislostmi a hlubším pochopením vám ráda pomohu v regresní terapii.
Hledejte, najdete. Nebo mi napište.