Držení vzpomínek

Pochopíme-li lekci za pochodu, je nám vzniklá vzpomínka příjemná. Vše jde hladce. Život příjemně plyne. 

Pokud nám však význam proklouzne mezi prsty, zanechá v nás emoci, ke které se v myšlenkách stále vracíme. Přemítáme, co to mělo znamenat? "Co se to stalo a proč? Proč je mi divně?" Mysl hledá uspokojující vysvětlení, aby našla klid a úlevu. Hledá hlubší souvislosti. Vrací nám vzpomínky, o kterých naši hybatelé nemají ani tušení. Ti si řeší zase své záležitosti. Plavou ve svých hlubinách. Netuší, co v nás zanechávají. Často jsou součástí našeho příběhu nevědomky. 

Někdy mám nesou jen nějakou zprávu k zamyšlení. Jindy provokují naše vnitřní slabiny, kterým jsme konečně připraveni čelit. V obou případech jsou důležití a bez nich bychom se neposunuli dál. 

Každý člověk je jiný. Co je výzva pro nás, druzí přejdou bez povšimnutí. Nemá význam stále dokola druhým vyčítat. Nemusí tušit, že a jak v nás bouře vznikla. A už vůbec, kudy z ní ven. V tom jsme každý jedinečný. 

Ve chvíli, kdy pochopíme, tlak se rozplyne. Vzduch je lehčí. Snáze se nám dýchá. Vzpomínky nás již nevysilují...

Cesta je. Hledejte, najdete. Nebo mi napište 💖 🌍 🌻 

Je něco, co ve Vás dodnes zahnívá?