Můj dojem tvoří má duše, ne tělo.

Zahlcená a utlačovaná duše bude hledat důvody svého nepohodlí v nedokonalostech vlastního těla. Bude hledat kolem sebe: "Proč se na ni druzí mračí? Proč ji nepřijímají takovou, jaká je? Proč na ni útočí nebo ji naopak nevidí?"

Snadno tak dušička upadne do skepsí. Bude se držet stranou. Propadne neustálému zdokonalování. Zavře se do samoty, ze které je těžkého návratu.

Každý v sobě máme to zářivé světýlko. Jen mu občas něco brání svítit. Jak vidíme své tělo odráží dojem našeho nitra - vrásky, oči, břicho, zadek, shrbená záda. Připadají nám nedokonalé. Něco jim schází nebo přebývá. Avšak zdání někdy klame.

Když odhodím zátěž, promění se můj osobní dojem. Okolí složí zbraně. Má lekce je pochopena a mohu jít dál. Svět kolem nás nám neustále dává indicie, jak se zbavit tíhy, která nás oslabuje. Stačí se nebát. Přijetím své duše, přijmu své tělo. Promění se. Bude nádherné, moje.

Cesta je. Hledejte, najdete. Nebo mi napište 💖 🌍 🌻