Zarputilost

Regresní terapie nám pomáhá pochopit souvislosti, které se nám dějí nebo v minulosti děly. Přináší úlevu, nadhled i nový úhel pohledu. Po regresi už nikdy nebude svět jako dřív.

Cítíš teď někde ve svém těle pocit viny? Co tě na sobě štve?
"Štve mě zahálení. Špatně se mi vstává z postele. Nechce se mi vstávat, žít, starat se o druhé. Plýtvám časem. Než, abych udělala něco špatně, raději nedělám nic. A tak jen ležím, nic nedělám a pak si to vyčítám. Chci, aby bylo po mém a mohla jsem žít podle sebe."

Co by sis chtěla odpustit?
"Ráda bych odpustila mamce a svému manželovi za to, že se mě v dobré víře snažili strhávat z mé cesty. Přesvědčovali mě o svých pravdách a já jim věřila. Nechala jsem si tím brát svou sebedůvěru a radost ze života. Chci za pochodu odpouštět všem, co mi kecají do práce. Sama jsem to kdysi dělala a teď se za to viním. Chtěla jsem měnit lidi k obrazu svému ve svůj prospěch, mít vždy pravdu, a teď se mi to "vrací na dětech", ale ne od dětí nýbrž ze strany babičky a manžela.
Snaží se mě vpasovat do svého života jako dceru, kterou nechají děti odpočinout a manželku, co má volné večery jen pro svého muže. Jenže já už jsem máma dvou živých dětí, které chtějí vidět celý svět a já chci žít s nimi aktivně. Ještě se v životě naodpočívám dost."

Co bys chtěla mamce s manželem vzkázat?
"Jestli chcete trávit čas se mnou a mými dětmi, přidejte se k nám. Neměňte nás, ale poznávejte svět společně s námi. Nepotřebuji hlídat děti proto, abych si odpočinula. Potřebujeme si s dětmi dosyta vyžít náš společný čas, který milujeme, abychom se jednou mohli rozloučit v plné parádě."

Vidíš teď nějakou vlastnost, která vás tři spojovala?
"Ano. Všichni tři jsme chtěli, aby bylo po našem, protože tak je to nejlepší. Přetahovali jsme se navzájem o své pravdy. Tím vznikal tlak a věcně opakující se hádky."

Kudy z toho vede cesta ven?
"Přestat usilovat o trůn. Jít svou cestou, kde se s dětmi cítíme dobře. Dovolit manželovi s mamkou, aby se zapojili a důvěřovali mým krokům. Moje děti jsou šťastné. Prospívají, a to je nejvíc. Na mě je, abych brala události s klidem a důvěřovala, že to, jak jednám, je správně. Pak budu v klidu já, moje děti i celá naše rodina."

Budu-li něco zarputile chtít, pravděpodobně se v mém okolí objeví někdo se stejnou zarputilostí. Vyhraje ten, kdo první pochopí a odstoupí.
Rčení "Pánbůh ti to vrátí na dětech." je znakem předávání rodového traumatu v přímém přenosu. Je jen otázkou času, ve které životní fázi a v jaké oblasti trauma naší rodiny odhalíme. Pokud se tak stane, tuto větu už svým dětem víckrát nezopakujeme.

Cesta je. Tak hledejte, najdete. Nebo mi napište