Připoutanost

Z čeho je ti zle? Zeptej se toho hlasu tam uvnitř.

"Stejně je mi blbě jen z vlastní lítosti. Z toho, co jsem nedostala nebo dostala navrh. Co mě zatížilo. Co mi sebralo iluze, že svět může být fér. A teď mám vztek na všechno. Štve mě ta volnost a radost ostatních. Chci jí taky. Chci být všude s nimi, aby mi něco neuniklo. Vlastně jsem v pasti a držím v ní i ostatní." 

Kam tě to dovede, když se nic nezmění?

"Do nemoci, samoty, nenávisti, zoufalství a beznaděje. Tam se ztratím. Sama. Nebude cesty zpět. Bolí mě hrudník.." 

Běž se do toho hrudníku podívat. Co je v něm schované?

"Hraješ tady na ostatní chudinku. Snažíš se je chránit před zmrzačením, a uniká ti, že to ty jsi zmrzačená. Ta, co už nezvládne udělat ani krok navíc. Stojíš ostatním v cestě k radosti. Bráníš jim ve vlastních zkušenostech. Protože jen zrcadlíš to, kde sama nemůžeš."

Když se podíváš za oponu vlastní bolesti, jak žijí tví blízcí?

"Jsou šťastní. Chtějí žít. Mají dostatek energie na všechno. Já jsem ta, co nemůže."

Jak jsi jim zasahovala do života?

"Snažila jsem se jim vnutit to, co já sama nejvíc potřebuji. Viděla jsem v nich svou vlastní bolest a rozdávala rady, jak se z ní mají vyléčit. Proto jsem pořád chtěla, aby odpočívali, leželi, spali. Nedocházelo mi, jak moc jsem jim brala svobodu."

Co ještě potřebuješ?

"Klid. Ticho. Spánek. Úlevu. Pochopení. Porozumění. Suchou, teplou postel. Pocit, že jsem milovaná a v bezpečí. Vlastně jsem se pomocí druhým snažila vymáhat pomoc sobě. Stálo mě to spoustu sil."

Co ti vzalo síly?

"Vlastně ten zmatek. Jen jsem se točila v kolečku. Vůbec jsem nechápala, co po mě kdo chce. Že to hlavní, co po mně chtějí, je postarat se sama o sebe. Dát jim klid a prostor na vlastní život."

Jak je to teď?

" Líp. Jakoby se ta mlha rozplynula. Najednou vím, co dělat. A už to tolik nebolí. Cítím volnost a velkou úlevu. Hlavně na hrudníku."

Cesta je. Hledejte, najdete. Nebo mi napište. 💖🌍🌻