Chtěla bych pohřbít své dětství.
10. listopad, 2025 o 8:57,
Žádné komentáře
"Chtěla bych pohřbít své dětství a celkově minulost, abych se od ní už oprostila. Strašně mě to stahuje. Mám velké plány. Chci žít a pracovat po svém. Cítím, že je ten správný čas, ale stále mě něco brzdí."
A myslíš, že zametení pod koberec ten problém vyřeší?
Pamatujeme si zážitky, které v nás zanechaly silnou emoční stopu. Pozitivní i negativní. Negativní si pamatujeme více než pozitivní. Mají silnější význam. Mají nás něco naučit.
Pokud se nám situace připomíná ještě po letech s pocity studu či nespravedlnosti, uniká nám někde důležitá souvislost a ponaučení.
V případě silného traumatu je náš mozek schopný "vymazat paměť". Máme pak pocit, že si např. dětství nepamatujeme a vlastně se v něm nic tak zvláštního nestalo. Tělo si však pamatuje a je připravené ve správný čas uvidět pravdu. Rozhody rodičů, násilí, život ohrožující zážitky, obtěžování všeho druhu, které by se zkrátka dít nemělo.. Co člověk, to příběh. Co příběh, to originál.
Žádné z ničehonic není. Vše má dvě polarity. Máte-li něco zazlé například svým rodičům, zamyslete se, co jste se díky jejich jednání naučili. I kdyby to mělo být zjištění, že vy už budete žít jinak, byla vaše evoluční role splněna. S pochopením souvislostí přijde úleva.
Hledejte, najdete. Nebo mi napište.
