Bojím se, že už se nenadechnu.

Prožitím dávné vzpomínky porozumíme hlubokým emocím, které nás provází už od nepaměti. Jestli jsou příběhy reálné, není podstatné. Důležité je, že fungují. Upouští tlak a navrací chuť do života.

Vejdi do té místnosti. Co tam vidíš?
"Dívám se na své nohy. Stojím jako na nějakém lepidle. Lepí se mi na boty. Zvedám hlavu a vidím kolem sebe obrovské vlny, které mě převyšují. Lapám po dechu. Stojím jako zkoprnělá."

Co tě tak vyděsilo? Čeho se bojíš?
"Že už se nenadechnu. Cítím velký tlak na hrudníku. Nemohu dýchat. Mám stažené plíce, jako když na mě někdo leží."

Kdo na tobě leží? Co je zač?
"Nějaký muž. Dělá se mnou nevyslovitelné věci. Nevím,co dělat,tak jen čekám, až to skončí."

Jak jsi se do té situace dostala? Co se stalo předtím?
"Šla jsem lesem a potkala mladého, urostlého vojáka. Byl na mě neskutečně milý, příjemný, usmíval se. Zval mě k sobě a já naivně souhlasila. Hlídal hranice. Měl k dispozici útulnou chatu v lese. Všude byl klid a hezká příroda. Byla jsem mladá a zvědavá. Zavedl mě do chaty a znásilil. Než mi došlo, co se děje, bylo pozdě. Dusil mě svou vahou. Nemohla jsem dýchat. Až se mi dělaly mžitky před očima. Byla jsem v šoku. Bezbranná."

Jak tenhle zážitek ovlivnil tvůj současný život?
"Bojím se spát v malých chatách i stanech, zvláště když jsou u lesa a šumí kolem nich stromy. Bojím se, že na mě někdo překvapí a já nebudu umět reagovat. Cítím se nesvá otevřeném prostranství a vrzání všeho druhu. Je mi divně, když se nemůžu plně nadechnout, byť třeba jen při přátelském objetí. Mám v tu chvíli pocit, že něco nezvládnu. Když mě v životě něco nebavilo, jen jsem čekala, až to skončí. Nerozuměla jsem tomu, ale tělo si pamatovalo."

Když se teď vrátíš zpátky do místnosti s lepidlem, jak je ti tam teď, když víš, co víš?
"Cítím větší klid a odstup. Dívám se z povzdálí a cítím se mnohem lépe když vím, že ta situace už je pryč. Vlny symbolizovaly známý pohyb a lepidlo tu bezmoc. Obávala jsem se, že se mi to stane znovu. Díky tomu zážitku vím, na co si mám dát pozor. Také jsem si vybrala toho nejlepšího pro svůj současný život. Miluji ho nadevše. Vím, že mě bude chránit, ať se stane cokoliv."

Zpracováváme pocity viny, odpouštíme i děkujeme sobě. Léčíme dušičku a stanovujeme nový směr. Život po regresi už nikdy nebude jako dřív, a to je dobře.
Cesta je. Hledejte, najdete nebo mi napište