Potřebuji se obhajovat.

Kde vznikla ta obrovská touha se obhajovat?
"Udělal jsem něco, co jsem nechtěl, ale nikdo jiný v okolí nebyl, a tak padla vina na mě."

Jak jsi se v ten moment cítil? Vyčítal sis to potom?
"Ano, až do poslední chvíle svého života."

Vnímáš ten stejný pocit viny ještě teď v tomto současném životě? Jak se projevuje?
"Ano. Cítím obrovskou zodpovědnost za to, co dělám. Bojím se věcí, které nejsou vyzkoušené. Novoty mě děsí. Bojím se, co se stane a že něco pokazím. Neumím se stoprocentně rozhodnout, co je správně. Pochybuji a ohlížím se na okolí. Jen stěží dokáži přiznat svou chybu nebo projevit slabost, že nejsem takový ranař, jak bych chtěl."

Co ti brání projevit své přednosti?
"Bojím se neoprávněného odsudku a trestu. Možná i bolesti a zrady. Těžko se mi věří lidem. Raději pracuji sám."

Viníš se ještě z něčeho?
"Ano. Že jsem měl být obezřetnější pohotově reagovat. Třeba je včas varovat, aby se zachránili. Bylo to příliš rychlé."

Jaké ponaučení si můžeš ze vzpomínky odnést pro svůj současný život?
"Že neovlivním vše, co se kolem mě děje. I já mohu selhat a udělat chybu. Je to součást života. Dnes už vím, že budu chytřejší a dávat si větší pozor. Mohu se více uvolnit, pracovat samostatně a důvěřovat svým schopnostem. Je jiná doba. Už je to pryč. Dnes už mě nikdo jen tak trestat nebude."

Jak ti teď připadá ten kluk ze vzpomínky?
"Jako malý hlupáček, co dnes ví, že suchá tráva hoří."

Hledáme další souvislosti a strachy ovlivňující současný život. Valíme oči. Plácáme se do čela. Odpouštíme. Smějeme se. Víme. Na světě je zase krásně.

Cesta je. Hledejte, najdete. Nebo mi napište