Marnost
"Cítím velký smutek, žal a nicotu."
Z čeho ten pocit pramení? Co v tobě vyvolává?
"Že nic nemá smysl, protože mě stejně všichni opustí."
Zkus si vybavit nějakou důležitou vzpomínku spojenou s tímhle pocitem. Kdy se objevil poprvé?
"Jsem osmiletý chlapec, ale jakoby v nějaké jiné době. Jakoby to bylo někdy kolem světové války. Sedím v dešti na obrubníku. Leje jako z konve. Prší na mě. Je mi zima. Rodiče se doma hádají, a tak utíkám ven. Jsme chudí, sotva vycházíme z penězi. Mám hlad, ale je lepší mít hlad než být uprostřed těch hádek. Nemám to rád. Vysiluje mě to, a tak sním o lepším životě o samotě. Rodiče se milují, ale mají finanční problémy a situace je dohání k šílenství. Mám z toho stažený žaludek. Křik jen prohlubuje úzkost a můj pocit marnosti. Rád bych jim pomohl, ale nevím jak."
Kdy se u tebe poprvé objevila taková marnost?
"Bylo mi tam asi 16let v té době. Tátovi přišel povolávací rozkaz do služby a musel odejít a s mámou jsme zůstali sami. Věděl jsem, že to neutáhneme. Mámu to úplně zlomilo. Tátu už jsem víckrát neviděl. Zbytek života už jsem tak nějak dopotácel."
Vzpomeneš si, proč jsi do tohohle života přišel? Jaký byl tvůj příchod na svět?
"Rodiče si miminko přáli, i když je překvapilo. Báli se, jak se o mě postarají. Kolikrát mi to i za zády vyčítali, kdyby nebylo toho kluka. Snažil jsem se nepřekážet. Nebýt to břímě. Ale nedostal jsem příležitost."
Je něco, za co se na ně zlobíš?
"Zlobím se na tátu, že se měl k situaci postavit čelem. Byla těžká doba, ale přeci řešení někde muselo být. Měl se o nás postarat a ne jen nadávat a křičet na nás."
Někdy situace je jaká je, ale i taková nás přichází něco naučit. Vidíš nějakou souvislost tehdejšího příběhu se svým současným životem?
"Ano. Míval jsem strach už jako dítě, jestli vydělám dost peněz. Neměl jsem rád zimu a mokro, když mi voda padala za krk. Potýkal jsem se s marností a nechutí, když se mi nedařilo. Hádky ve mně vyvolávaly úzkosti a pláč a velmi silně se mě dotýkaly příběhy sirotků z ulice. Cítil jsem velký strach z chudoby. Také jsem se hodně přepínal, abych si zařídil bohatý život. A to se povedlo. Už není třeba tolik tlačit na pilu. Strach už mě dnes nezastaví."
Co jsi se díky příběhu naučil?
"Velmi si vážím své současné rodiny. Vím, že křikem nic nespravím, a tak pokaždé hledáme řešení. Miluji je nadevše. Vím, že i když se mi bude dařit méně, můžeme se mít spolu hezky."
Hledáme další souvislosti a zbytky pocitů viny. Přichází úleva a odpuštění.
Každý příběh v sobě skrývá obrovská ponaučení, díky kterým jsme dnes tam, kde jsme. Naše tělo si pamatuje a je připraveno uvidět ve správný čas. Jednoho dne pochopíme a všechny dílky do sebe zapadnou.
Cesta je. Tak hledejte. Najdete. Nebo mi napište 
