Váza a kladivo
"Matka chce být chudinka. Ublížila mi. Chci, aby se mi omluvila. Proč se mě taky někdy nezastane? Nezvládá respektovat mou výchovu. Mám strach dát dítě k rodičům. Ptala jsem se jí, proč mi děláš to, co ti dělala babička? A odpověděla: "Aby ses cítila jako já a věděla, jaké to je.""
Chce být váza rozbitá?
:Ne, chce se zpět složit, ale to kladivo jí v tom brání."
Co by mohlo váze mohlo pomoci, aby se znovu složila?
"Ochránce."
Kdy přišla o svou sílu bojovat sama za sebe?
"Když chtěla dělat radost a být ozdobou s květinami. Bála se, že nebude dost přinášet radost, selže a nesplní očekávaní. Musela by pak poslouchat ty výčitky. Raději udělala prostor někomu dalšímu, ale nevím komu. Teď vidím prázdno."
"Je velká. Cítí se klidně a v bezpečí. Má kolem sebe bublinu, která ji chrání. Přátele pustí blíže, ale nepřátele odpinkne.
Představ si, že k ní jde nepřítel. Vybav si, jak vypadá. Poznáváš v něm někoho známého? Ano, svou mamku.
A tak procházíme konfrontací s maminkou. Přicházíme na souvislosti, co maminka nezvládla, vyčítá si a snaží se skrze své děti dohnat.
"Nedokáže si přiznat, že je slabá. Chce sát lidi kolem sebe, jinak zuří. Hledá pramen, ze kterého by se napila. Teď se propadá do propasti. Křičí o pomoc. Váza přemýšlí, jestli ji pomůže, ale neudělá to. Nechce za ní spadnout. Navádí ji, že se může vydrápat ven sama. A vydrápe se."
Stoupněte si teď naproti sobě. Nech samu sebe co nejvíce napustit zářivým světlem tak, aby ses z té vázy zrodila Ty. Udělej to teď. Jaký je to pocit?
"Jsem obrovská! Cítím obrovskou radost a potřebuji skákat. Kouzelná ruka podává přeze mě mamce kytku. Koukáme na sebe. Ona má nevěřícný pohled a já obrovskou radost. Cítím klid." Dokončujeme terapii.
Vymezením svých hranic, objevíme své životní potřeby. Uvidíme najednou, jak jednat s druhými a řešit nejrůznější situace. Obrovsky se nám uleví a ucítíme ten slastný závan svobody, že život za to stojí. Tak si věřte.
Cesta je. Hledejte. Najdete. Nebo mi napište.
