Vysoké nároky a tlak na své děti
Někdy je způsob výchovy dětí uložen daleko hlouběji, než by se mohlo zdát. Nevědomky přejímáme reakce našich předchůdců. Přijdou nám normální, běžné, tradiční, že tak se to dělá. Přemíra kontroly není z dlouhodobého hlediska udržitelná. Proto se jednoho dne objeví dušička, která rodový vzorec odhalí a dále nepřenese.
"Vidím před sebou ženy svého rodu a říkám jim: "Holky moje, co jste si to nechaly dělat?" a ony odpovídají: "Byly jsme v tom samy. Ty už nejsi. Můžeš. Běž. Spolupracuj. Žij. Projev se. Buď šťastná. Milujeme tě a vždycky tu pro tebe budeme." Objímáme se, ale já cítím, že se jim vnitřně bráním a nepouštím je k sobě."
Proč je k sobě nepouštíš?
"Obávám se prozrazení, že nejsem tak silná, jak bych měla být."
Kdo po tobě chce, abys byla silná?
"Matka. Má vysoké nároky. Obávám se, co se stane, když nesplním. Vyvíjím na sebe tlak, že musím splnit."
Zeptej se svých žen, kde se poprvé ve vašem rodu takový tlak objevil? Představ si je před sebou všechny. Je mezi nimi některá jiná?
"Jedna je jak turbomyš. Litá pořád dokola a nechce vůbec zastavit."
Zavolej na ni, ať se zastaví.
"Je vzteklá, jakobych ji měla zdržovat. Nemá na nic čas. Obrací se ke mně se slovy:" Víte vy vůbec, kdo Já jsem?!"
Kdo je?
"Je jakousi vrchní správkyní velkého zámku. Má vše na starost a velkou zodpovědnost. Vše musí lícovat a hrát dohromady. Na chyby není čas."
Zeptej se jí, jestli má rodinu.
"Ta otázka ji zaskočila. Nemá. A když se zeptám proč, úplně zbledne a konečně se zastaví. Odmlčí se a pak povídá: "Nemám, přišla jsem o něj. Zařekla jsem se, že už další nechci a šla do služby. Tak makáme!", chce zase odběhnout.
Vrať ji zpět a zeptej se jí, co si dodnes vyčítá. Za co se viní?
Povídá: "Viním se za to, že jsem selhala jako žena i matka. Dodnes si to vyčítám. Nedokázala jsem si odpustit. Snažím na všechno zapomenout. Tady si mě váží. Kdysi jsem bývala důležitá pro sebe, ale tím zážitkem se všechno zbořilo."
Zeptej se jí, jestli si teď dokáže všechno odpustit.
"Říká, že ano a ráda! Odpouštíme. Odpadávají z ní kusy popraskané hlíny a rodí se z ní krásná dívka s dlouhými copy. Jakoby tam byla celá ta staletí zakletá. Je krásná, úchvatná. Usmívá se. Už nemá takovou touhu spěchat. Dýchá. Vnímá i svět kolem sebe. Už pro ní není prioritou pouze práce. Chce vidět, co je dál. Děkuje mi a já jí za vše, co jsem mohla díky ní poznat. Loučíme se. Odchází. Už není třeba se dál honit. Teď už mě nikdo trestat nebude."
Jak reagují ženy v tvém rodu na takový příběh?
"Jen stojí a zírají. Uvědomují si, jak moc v sobě měly tenhle tlak zakořeněný. Vůbec to netušily. Odchází z nás postupně všechny předsudky i tendence na sebe vyvíjet tlak. Už nebudeme spěchat. Vše už je zařízené a připravené pro život. Objímáme se a cítíme velkou úlevu. Uprostřed našeho kruhu se utváří velká energetická koule, která z nás vytahuje zbytky pradávných stop. Pak odchází směrem vzhůru. Vše je dokonalé, čisté a tak, jak ma být. Děkujeme si. Loučíme se a vítáme nový začátek."
Cítíte-li ve svém těle tlak, pátrejte po jeho příčině. Možná ani není váš. Hledejte, najdete nebo mi napište 
